Dva pozoruhodné žraločí zuby z Bílovecka
V roce 2005 byl na poli u Bílovce nalezen žraločí zub. Poprvé byl nález publikován v internetovém časopise OSEL z 26. 2. 2008. Protože na místě nálezu se nacházejí pazourky a jiné nordické souvky, byl nález „hádankou“ a vyvolal pod článkem diskusi. Autor článku Zatoulaný paleontologický nález z Bílovce, RNDr. Boris Ekrt, došel k závěru, že nález se k nám nedostal působením kontinentálního ledovce. Povrch zubu nemá stopy po obroušení. Drobné zoubkování na jedné straně u špičky zubu je obroušeno tak, že k tomu mohlo dojít při použití zubu jako pilky. V okolí Bílovce jsou paleolitické lokality a zub mohl být používán jako nástroj. V diskusi pod článkem byla zmíněna možnost, že by zub mohl pocházet z miocenních mořských sedimentů. V místě nálezu v miocénu moře bylo, ale pleistocenní zalednění mořské sedimenty odneslo, v podloží jsou usazeniny karbonu a nejbližší miocenní sedimenty se nacházejí 13 km východně od místa nálezu. Podobně jako byly ledovcem transportovány souvky lokálního či blízkého původu, mohla cesta zubu v ledovci být krátká. Je to úvaha ovšem čistě teoretická, neboť v moravskoslezské oblasti dotčené pleistocenními zaledněními nejsou ze sedimentů podobné nálezy známy. Zub není kompletní, chybí části kořenu a jeho obě „špice“. Délka zubu je 70 mm, šířka 42 mm. Drobné zoubkování není erozí příliš poškozeno. Stav zubu neumožňuje přesné určení druhu, může se jednat o ?Carcharocles megalodon, méně pravděpodobné je ? Carcharocles angustidens. Od nálezce pana René Podušky zub do svých paleontologických sbírek koupilo Národní muzeum. Po publikaci nálezu na OSLU se objevil další žraločí zub nalezený panem Janem Bachratým v roce 2007 na stavbě dálnice přibližně 4 km od místa prvního nálezu. Při vyzvednutí se zub rozlomil na dvě části, které jsou slepeny lepidlem Herkules. Zub je dlouhý ca 70 mm. Rovněž jeho kořen je erodován a zoubkování zachováno. Nálezce zub zapůjčil Muzeu Bílovec. V moravskoslezské oblasti se v obou případech jedná o absolutní rarity.
Za poskytnutí fotografií nálezů děkuji panu RNDr. Borisu Ekrtovi a panu Janu Bachratému.