Zkamenělé dřevo se ve společenství ledovcových souvků běžně objevuje. Kousek mineralizovaného dřeva, na němž je něco, co vypadá jako rytina, nebyl ale dosud jinde zaznamenán. Poprvé byl publikován na stránkách internetového deníku Neviditelný pes (VĚDA: Návštěva kabinetu kuriozit) dne 13. října 2006. V roce 2008 o něm  7. března psal internetový časopis OSEL - Objective Source E-Learning, který se zabývá popularizací vědy. Dosud poslední publikace byla ve sborníku Archeologie Moravy a Slezska 2009, vydaném Českou archeologickou společností, regionální pobočkou pro Moravu a Slezsko (ISBN 978-80-903077-8-0). Jde o tištěnou publikaci, jejíž články nejsou přístupné na internetu. Následující text odpovídá textu na stránkách 256 až 257 této publikace. Namísto tehdy na stránkách 256 až 258 uveřejněných sedmi černobílých fotografií je ve fotoalbu 44 fotografií slušného rozlišení (včetně infrafotografií) a také mikroskopické fotografie, na kterých se dá souvek dobře prohlédnout. Na fotografiích č. 16, 17 a 18 jsou mikroskopické snímky zadní strany, jejíž celé zobrazení je na snímcích č. 2 a 4.

„Paleolitická rytina“ mamuta z Ostravska

aneb

Historie takřka detektivní

Aleš Uhlíř

    Před více než 40 lety našly děti ve vyschlém řečišti Odry mezi Svinovem a Polankou (dnes městské části Ostravy) dva kousky mineralizovaného dřeva. Na tom menším byly vrypy, připomínající rytinu mamuta. Nálezci obě části slepili Kanagomem. Dnes je k dispozici pouze menší část o velikosti cca 4,5 x 4 cm. V roce 1972 se nálezu ujal student archeologie z Brna. Po vizuálmím zkoumání v Moravském muzeu se tehdy došlo k závěru, že pravost nelze doložit ani vyvrátit.  Pokud by šlo skutečně o paleolitickou rytinu, musela by mít 20 000 – 30 000 let a pokud je známo, z té doby se nic podobného na dřevě nikde nedochovalo. V Moravském muzeu byli přesvědčeni, že jde o legraci a že mamuta  někdo nejspíše zhotovil, aby jej vydával za artefakt z doby kamenné.

   Nebýt náhody, k věci by se již nikdo nevrátil. Poprvé byla rytina mamuta publikována na stránkách internetového deníku Neviditelný pes v říjnu 2006. Pak byla ještě uveřejněna s mnoha fotografiemi dne 7. 3. 2008 v internetovém časopise Osel – Objective Source E-Learning s výzvou, aby se přihlásili zájemci ochotní přispět k posouzení významu tohoto nálezu. Články četlo přes 7 000 čtenářů a článek z Osla se dostal na většinu archeologických pracovišť.

   Podle sdělení z opavského muzea, kde posuzovali podle fotografie materiál, jde o mineralizované dřevo čtvrtohorního původu.

   Nakonec se  naskytla jediná možnost, jak věc za pomocí technických metod posoudit.  Šlo o využití mechanoskopie, což je metoda používaná zejména v kriminalistice, jejíž pomocí lze např. identifikovat nástroje podle zanechaných stop, určit způsob použití nástrojů apod. V duchu tohoto vpravdě „detektivního“ příběhu tak záhadný předmět  počátkem roku 2009 posuzovali soudní znalci v oboru kriminalistická mechanoskopie z Oddělení kriminalistických technik a expertíz. Podle jejich názoru struktury na předmětu nevznikly rytím do materiálu v tomto stavu, předmět prý musel mineralizovat již s těmi strukturami v povrchu. Nevypadá ani, že by struktury vznikly rytím či strojovým broušením apod. do stávajícího podkladu.

  Je také ale možné, že se o lidský výtvor vůbec nemusí jednat, neboť struktury připomínají chodbičky vyrývané pod kůrou dřevokazným hmyzem a jen náhodou mohou vypadat jako rytina mamuta. Typický znak – kly zde chybí, zato je vyznačeno ucho, které zpravidla na paleolitických kresbách mamutů schází a také linie hřbetu neodpovídá. Na druhé straně ale celková podoba s mamutem je tak výrazná, že by to musela být veliká náhoda, aby šlo o pouhou hříčku přírody.

   Může se jednat o nález svým významem na Ostravsku srovnatelný jedině s nálezem sošky Petřkovické Venuše na Landeku v roce 1953. Jelikož zobrazení mamuta pocházející z doby kamenné dosud na území České republiky zaznamenáno nebylo, šlo by u nás o věc zcela unikátní.

Illustrations © Dr. Aleš Uhlíř 2015

P. S.

Ve skutečnosti byly okolnosti při zkoumání rytiny v roce 1972 dramatické. Archeolog K. V. v Moravském muzeu okamžitě označil rytinu za falzum. Student archeologie, který s ní za ním do muzea přišel, na to doplatil. Dosáhnout vrácení rytiny se neobešlo bez těžkostí. Tuto temnou stránku článek ve sborníku Archeologie Moravy a Slezska 2009 záměrně opomenul.  

Archeolog L. J., který si po publikaci rytinu prohlížel, našel vlevo pod hlavou mamuta rytinu koňské hlavy. V roce 2024 se rytina stala předmětem zájmu, a to v souvislosti s rytinou mamuta a koně z Hladového vrchu v Hošťálkovicích. Ta byla "nalezena" v Brně v roce 2023 při čištění kamenů nalezených na lokalitě v Hošťálkovicích v roce 2021. Hošťálkovická rytina představuje změť vrypů v malém říčním valounu kulmské břidlice, jaké se běžně vyskytují v nedalekém řečišti Opavy. Jestliže by rytina na fosilizovaném dřevě byla hříčkou přírody, pak lze stejně uvažovat o rytině z Hladového vrchu. Zcela jistě jde ale v obou případech o artefakt a ne o nějakým přírodním procesem vzniklé struktury. V článku ve sborníku Archeologie Moravy a Slezska 2009 byla možnost, že by se mohlo jednat o hříčku přírody, uvedena záměrně. Dalším aspektem je posouzení, jak by bylo možné vyrobit falzum obou rytin. Zatímco u rytiny na fosilizovaném dřevě je zhotovení stejně vyhlížející struktury do fosilizovaného dřeva nemožné, resp. není znám žádný způsob, jakým by se to dalo provést, není žádný problém snadno zhotovit rytinu do říčního valounu. Stačí k tomu ostrý hrot křemene nebo pazourku. Dále raději bez komentáře.   

A. U.

červenec 2024