SOUVKY

Řeč o geologické činnosti Ludwiga Hoheneggera přednesená spontánně spatra bez předlohy při slavnostním odhalení pamětní desky v nádražní hale v Českém Těšíně dne 28. 11. 2024 dodatečně zapsaná:

Na pamětní desce je uvedeno, že Ludwig Hohenegger byl paleontolog, geolog a mineralog. V roce 1807, kdy se narodil, vědy jako geologie nebo paleontologie neexistovaly. V aktuálním, čtvrtém vydání Britské encyklopedie heslo geologie nebylo. Zámožní lidé sbírali minerály a zkameněliny, měli sbírky atraktivních přírodnin, ale o jejich zařazení do geologických dob nikdo nic nevěděl. V roce 1815 vyšla první geologická mapa zobrazující geologické vrstvy Anglie, Walesu a části Skotska. Byla dílem Williama Smithe. Ten se seznámil s půdou pod zemským povrchem v dolech a při stavbách plavebních kanálů. Tehdy ještě nebyla železnice a uhlí se do měst a přístavů dopravovalo loděmi po vodních kanálech. William Smith objevil zákony stratigrafie. Poznal, jak jsou uspořádány vrstvy hornin. Například zde platí zákon superpozice, podle něhož starší vrstvy jsou dole a mladší nahoře.  Zákon stejných zkamenělin znamená, že vrstvy, v nichž se vyskytují stejné druhy zkamenělin, jsou stejného stáří. Tak vznikla geologie jako věda.

Ludwig Hohenegger se s novými poznatky seznámil na svých studiích a v roce 1846 začal vlastní geologický průzkum. Byl členem tzv. Wernerova spolku, který se zabýval geologickým průzkumem Moravy a Slezska. Publikoval články o geologii a paleontologii ve Zprávách říšského geologického ústavu ve Vídni. Popsal bazickou vulkanickou horninu a pojmenoval ji těšínit, což je název dodnes známý v celosvětové geologii. Hoheneggerova geologická terminologie se používá dodnes – např. štramberský jurský vápenec, godulské pískovce nebo istebňansské souvrství.

Vyvrcholením Hoheneggerova díla je geologická mapa vydaná v roce 1861 v Gotě. Je to nejstarší geologická mapa na našem území. Zobrazuje území od Západních Karpat-Moravskoslezských Beskyd po Ostravu, část severní Moravy a Haliče. Mapa vyniká velkou přesností. Zobrazovala mimo jiné výskyt kamenného uhlí, železné rudy, vápence, pískovců, což mělo význam pro hutnictví a stavebnictví. Současně ale na ní bylo něco, co tehdy ekonomický význam nemělo. Hohenegger na mapě zaznamenal výskyt bludných balvanů ze severských hornin, které se k nám dostaly v dobách ledových působením kontinentálního ledovce. Tím Hohenegger jako první vytyčil hranici zalednění ve východní části moravskoslezského regionu. Bludné balvany se na místech, kde je zaznamenala mapa, už dávno nenacházejí. Údaje o místech jejich výskytu a nadmořské výšce mají trvalou platnost, neboť se z nich dá odvodit rozsah a síla zalednění. Hranice maximálního rozšíření zalednění se pak určovala až ve 20. století v návaznosti na výzkum ledovcových usazenin. Podobné výzkumy v západní části českého Slezska začaly až v 90. letech 19. století a bludné balvany tam zmapoval Karel Jüttner až v roce 1912.

Ludwig Hohenegger má rovněž prvenství ve studiu a sběru zkamenělin. Po Hoheneggerově smrti koupila v roce 1865 jeho sbírku bavorská vláda pro muzeum v Mnichově. Sbírka představovala 92 beden, které byly odvezeny do Bavorska. Další sbírku zkamenělin v regionu vytvořil až ve 20. a 30. letech 20. století Václav Šusta. Šustova sbírka je ale omezena převážně na zkameněliny z karvinských dolů. Honeneggerova sbírka byla rozsáhlejší a zahrnovala zkameněliny z širší oblasti a nejen z kamenouhelných dolů.

Ludwig Hohenegger byl průkopníkem v mnoha oblastech. Pokud bychom se na něj chtěli dívat romantickým pohledem a hledat přirovnání k nějaké románové postavě té doby, nabízí se srovnání s důmyslnými a podnikavými inženýry-hrdiny románů Julese Verna. Také Ludwig Hohenegger byl vizionář, který předběhl svou dobu.