Texty Vladimíra Kroutilíka o bludných balvanech
Dne 20. května jsem od Vladimíra Kroutilíka získal jeho dosud nepublikované texty, které vznikly ve druhé polovině 50. let a první polovině 60. let 20. století. Pan Kroutilík se v nich zabývá problematikou bludných balvanů na Ostravsku. Jsou v nich informace, které již upadají v zapomnění. Například o existenci dekorativního uskupení asi 80 bludných balvanů ve Smetanových sadech ve Frýdku-Místku nebo okolnosti kolem objevu bludných balvanů známých jako Rovninské bludné balvany. Bez přispění pana Kroutilíka by dnes tato přírodní památka na Černé louce v Ostravě neexistovala. Pan Kroutilík dal texty k dispozici pro uveřejnění na těchto webových stránkách a také pro publikaci v příštím vydání Souvků Plus.
Přepis ze strojopisu a úprava textů pro umístění na web: A. Uhlíř - M. Uhlířová. Foto M. Uhlířová.
Texty Vladimíra Kroutilíka:
I. Bludné balvany
II. Vhodné umístění bludných balvanů
III. Vážíme si v našem okrese přírodních památek?
I. Bludné balvany
V historii ledových dob tvoří bludné (cizím slovem též eratické) balvany důležitou a zajímavou kapitolu. Jejich nálezy byly často opředeny nejrůznějšími pověstmi a dohady. I když jsou dnes zákonem chráněny jako přírodní památky, nezachází s nimi veřejnost tak, jak by si to zasluhovaly.
Poprvé je zanesl do mapových podkladů slezské oblasti B. Hohenegger ve druhé polovině 19. století. V důsledku tradovaných a příliš statických pohledů na vývoj ledových dob ve Slezsku byly bludné balvany označovány za horniny, které nám mohou stanovit hranici severského pevninského zalednění. I když svými rozměry často udivují a jsou názornými svědky ledové minulosti krajiny a mohutné činnosti ledovcové hmoty, musíme při stanovení jižní hranice zalednění vzít v prvé řadě úvahu základní mapování a všechny uloženiny, které přicházejí v úvahu. Např. ledovcoříční nebo ledovcojezerní uloženiny mohou zasahovat daleko hlouběji na jih a mohou být převáty pokryvy sprašových hlín. Rovněž je nutno při nálezech bludných balvanů uvažovat o tom, že mnohé z nich mohou být druhotně přemístěny (soliflukcí apod.). Zvlášť sporné pro stanovení hranice zalednění jsou nálezy eratik v údolích či nivách řek a potoků. Přesto však jako cenné přírodní památky jsou zákonem chráněny a jakékoliv poškození je trestné. V literatuře byly pak bludné balvany vždy vděčným tématem pro mnoho odborných a vlastivědných pracovníků.
V literatuře jako největší balvan se uváděl pověstmi opředený a opěvovaný balvan, zvaný Butterstein, který byl umístěn až do roku 1867 na vidnavském náměstí. Byl 7 metrů dlouhý, jeden metr vysoký a 0,6 metru široký. Vážil 11 tun. Tento balvan byl zničen a kamene se použilo při stavbě nové radnice. Podle údajů T. Kruti postihl stejný osud ještě větší bludný balvan z červené švédské žuly od Žulové, který měl vážit 16 – 18 tun.
V současné době máme v naší slezské oblasti tyto eratické obry: Největším bludným balvanem na území ČSR je hrubozrnná biotitická žula o rozměrech 320 x 250 x 155 cm, což odpovídá váze zhruba 20 tun. Tento žulový obr byl nalezen v říjnu 1954 při výkopu základů pro stavbu Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích v hloubce 6,8 metru. Dnes je umístěn poblíž konečné zastávky elektrické dráhy č. 9.
Do roku 1954 byl největším bludným balvanem žulový balvan v Porubě u Ostravy, který váží 13 tun a byl nalezen v povodí potoka Porubky u Svinova. Bylo jej použito jako pomníku Svobody v obci Porubě.
Zvlášť zajímavé jsou nálezy eratických balvanů v Hlučíně. Na vybagrované ploše cihelny je uloženo velké množství drobných i větších eratických balvanů. Byly obsaženy původně v souvkové hlíně, která je tu těžební surovinou na rozdíl od jiných cihelen, v nichž se převážně těží sprašové hlíny. V nedaleké pískovně u osady Rovniny východně od Hlučína při těžbě písku bylo odkryto dokonce několik největších bludných balvanů vyskytujících se na Hlučínsku. Většina těchto velmi pěkných eratik byla znovu pohřbena přemísťovaným skrývkovým materiálem v důsledku malého zájmu těžebního podniku. Největší dnes pohřbené hlučínské eratikum dosahuje rozměrů 220 x 206 x 140 cm (hrubozrnná světlá severská žula). Druhým největším bludným balvanem je jemnozrnná načervenalá biotitická žula o rozměrech 236 x 155 x 115 cm. Z 33 bludných balvanů větších než 50 cm dosahuje 16 bludných balvanů rozměrů přes 1 metr, z toho dva balvany přes 2 metry. V soupise starších nálezů, který sestavil pro Hlučínsko v roce 1926 F. Vitásek, dosahuje největší eratikum pouze 140 cm.
Velkou pozornost vzbudilo v červnu 1958 přemístění téměř 11 tunového bludného balvanu z Palhance u Opavy do městského středu. Toto eratikum leželo v tzv. palhaneckých štěrkopíscích v terasovém stupni řeky Opavy. Palhanecké štěrkopísky náleží k zábřežskému terasovému stupni a jsou mocné zhruba 15 metrů. Eratikum měří 200 x 180 x 110 cm. Je to zrulovatělá žula, výrazně rýhovaná. Byl pro ni zbudován cementový podstavec. V parkové úpravě působí toto eratikum mocný dojmem.
Je zajímavé, že toto palhanecké eratikum není na Opavsku největší. Největším eratikem je bludný balvan, který leží v pískovně poblíž Tyršova stadiónu v Opavě (bývalá Lundvalova pískovna). Tato světlá žula má rozměry 270 x 170 x 155 cm a byla odkryta na styku souvkové hlíny s glacifluviálními sedimenty.
Dalším významným opavským eratikem je bludný balvan v sádrovcovém lomu v Opavě-Kateřinkách, který je uložen v terasových štěrkopíscích, které nasedají na sádrovcový horizont.
Název bludný (eratický od latinského erro – bloudím, toulám se) je pro tyto horniny pocházející někdy až ze skandinávského poloostrova a uložené na našem území daleko od své původní domovské příslušnosti víc než přiléhavý. Zvláště vezmeme-li v úvahu možnost druhotného přemístění některých menších balvánků několikrát po sobě. Při postupové fázi ledovcové hmoty mohly býti k nám nasunuty nebo dopraveny ledovými krami či potoky a při ústupu ledovce místními vodními toky odneseny zpět ke vzdálenějšímu ledovcovému čelu. Konečně známe-li z našeho území tzv. subglaciální (podledovcová) koryta, jimiž odtékaly vody např. z karpatské (beskydské) oblasti, pak slovo bludný má zde svůj plný význam.
II. Vhodné umístění bludných balvanů
Na vhodné umístění vzácných a svými rozměry význačných geologických památek na pevninské zalednění bylo již mnohokrát poukazováno různými autory. Jedním z nejodpovědnějších návrhů, jak upravit okolí nalezeného bludného balvanu, byly návrhy prof. Jindřicha Vodičky, pracovníka Ostravského muzea. Jednoduché zelené zátiší (zelený trávníček s nízkým plůtkem) a malá informační tabulka nijak nepotlačuje vzhled a význam přírodniny o jejíž vkusné umístění v krajině nám jde především. Žel, tyto návrhy bývají jen zřídka realizovány.
Bludných balvanů bývá často použito k jiným účelům. Jako výborný dekorační kámen daly vznik nejrůznějším památníčkům, pomníkům a pamětním deskám. Ať už jsou to pomníky zbudované padlým z I. či II. světové války, památníky na první presidenty osvobozeného státu, slezského básníka Petra Bezruče aj. význačných osobností, všude byly materiálem severské horniny (švédské žuly, ruly, kvarcity). V nejrůznějších slezských obcích je možno spatřit tyto kameny, sloužící k památce a k okrase. Ve větších městech jako např. Krnově, Frýdku-Místku aj. jsou z bludných balvanů zbudovány skalky s pěknou parkovou úpravou. Severské horniny z našeho území jsou však vystaveny i v jiných nezaledněných místech naší vlasti. Tak např. v Prostějově leží severské eratikum nalezené ve Slezsku nebo v Brně před Moravským muzeem. Pro vnímavého přírodovědce je tato bludná pouť severských hornin vždy přitažlivá i když na přemísťování bludných balvanů z původních míst nálezů se vždy dívá kritickým pohledem. Ideální přírodovědeckou snahou je zachovat tyto památky vždy na původním místě, aby přírodní procesy nebyly zbytečně narušovány umělým zásahem.
Ale i v současné době plní severské horniny svůj společensko-osvětový úkol. Tak např. v dubnu 1960 byl z cvilínské pískovny u Krnova převezen jeden z velmi pěkných bludných balvanů vůbec – světlá porfyrická žula s růžovými vyrostlicemi o rozměrech 150 x 130 x115 cm. Toto eratikum bylo přemístěno do obce Slatina na Bílovecku a byl z něho zbudován památník na paměť 15. výročí osvobození obce Rudou armádou.
Současnými výzkumy a odkrytím čtvrtohorních uloženin těžkou stavební technikou byly objeveny četné bludné balvany i v oblasti Frýdecka a Místecka. Jedním z největších bludných balvanů objevených v současné době je mohutný blok severské žuly nalezený na katastru obce Dolní Domaslavice. Měří 140 cm.
V městském středu Místku je možno se přesvědčit o velmi vhodném umístění severských eratik, které slouží okrasným účelům. Vkusně umístěná eratika ve Smetanových sadech, kde je asi 80 různých druhů severských eratik (velikosti 15 cm až 1 metr) tvoří velmi pěkné alpinum. Zajímavým pokusem bylo velké seskupení 12 bludných balvanů proti Českému domu (největší dosahuje délky 168 cm), z nichž 11 nese název některých Bezručových básní.
O tom, že severské bludné balvany přitahují pozornost i současných projektantů veřejných památníků, svědčí památník v oboře v Hukvaldech, věnovaný prvnímu provedení opery Lišky Bystroušky od L. Janáčka v hukvaldském přírodním divadle v roce 1959.
Otázkami geologického uložení a popisem bludných balvanů na Frýdecku a Místecku se zabývali F. Holánek a V. Bajer.
III. Vážíme si v našem okrese přírodních památek?
V květnu 1958 jsem proměřil v pískovně u Hlučína (Rovniny) početné skupiny bludných balvanů, které se nashromáždily v důsledku těžby písku na basi pískovny. Kromě těchto menších bludných balvanů, které jsem ani neregistroval, zaznamenal jsem 33 bludných balvanů nad velikost 50 cm. V krátké informační zprávě Přírodovědeckému sborníku Ostravského kraje jsem upozornil, že dva z těchto 33 balvanů jsou dosud největšími bludnými balvany nalezenými na území Hlučínského okresu. Jejich velikost (220 x 206 x 140 cm a 236 x 155 x 115 cm) je názorným příkladem mocné ledovcové činnosti.
Přesto, že jsou tyto bludné balvany jako přírodní památky na doby severského zalednění zákonem chráněny a provozovatel těžby se měl postarat o jejich ohlášení a zaregistrování, informoval jsem příslušné instituce. K velkému překvapení jsem zjistil letos na jaře, že největší bludný balvan na Hlučínsku byl „slavnostně pohřben“ a zanikl pod nánosem písku a to zcela záměrně. Dalším balvanům hrozí pak navíc připravovanou rekultivací pískovny podobný osud.
Zatím co např. v Opavě dovedla opavská pobočka Čsl. společnosti zeměpisné převést za velkých technických potíží jeden z velkých bludných balvanů severně od Palhance přímo do městského centra, malý zájem příslušných institucí “pohřbívá“ přírodovědeckou památku, která mohla sloužit veřejnému osvětovému zájmu. Při pozornosti jakou věnujeme dnes Hlučínsku, zdá se mi toto „řešení“ málo odpovědné.
Přiznávám, že s uvedenou kritikou nemusí třeba souhlasit ti, kteří nemají vztah k neživé přírodě a nevidí v ní to, co např. geolog. Našemu hospodářství se několika bludnými balvany újma nestane, ale přesto měly by býti přírodní hodnoty trvalejšího charakteru lépe a pružněji opatrovány.
© Vladimír Kroutilík 2019
Foto M. Uhlířová 2019
Skupina bludných balvanů v Rovninách (uprostřed největší hlučínské eratikum), Foto: V. Kroutilík, 1963